Historie ledního hokeje v Lubech
Historie ledního hokeje, nejrychlejší kolektivní hry na světě, v Lubech se datuje od konce druhé světové války, resp. od roku 1946. S tím je spojena osobnost p. Ladislava Šinágla, který stál u vzniku a od něhož se začala odvíjet bohatá a nikdy nepřerušená tradice ledního hokeje v Lubech.Byla zakoupena nejnutnější hokejová výzbroj pro celé mužstvo včetně brankáře. Byla to doba bez přileb, bez masek, bez ochranných štítů. Později byly sice ochrany hlavy, ale ty se mnohdy neosvědčily (jednalo se tehdy o cyklistické přílby).
Lubští v prvních letech neměli vlastní ledovou plochu, a proto povětšinou hráli v Klatovech na Čedíku. Dostávali tvrdé lekce v podobě dvouciferných výsledků od klatovských vojáků. Na vojáka z povolání Kasala se všichni dobře pamatují. Brankáři dělaly problémy brusle a někdy i brankářská hůl. Bylo to v době, kdy se ještě používaly brusle na kličku (zvané šlajfky), takže se mohly bez problémů i během utkání odšroubovat.
Léta plynula. Po vybudování kabin na kopanou přišlo na řadu budování kluziště (kolem r. 1950). Ze začátku se začalo hloubit ručně, ale potom se zjistilo, že je to velmi pracné a zdlouhavé, a tak byl zajištěn buldozer. Po vyhloubení a nezbytných úpravách byly osazeny betonové patky, na které se přichycovaly mantinely. Problém s vodou byl vyřešen položením potrubí pod fotbalovým hřištěm s napojením na pivovarský vodní tok Hruštička. Častý nedostatek vody byl regulován dálkově, tj. vypuštěním rybníka v nedalekých Soběticích. Kluziště bylo rozměrově užší, takže to dělalo některým soupeřům potíže.
1952, nejstarší zachované foto týmu ledního hokeje Luby
Výstavbou kluziště a ziskem vlastního ledu a tím i možností častějších tréninků se zkvalitnilo hokejové pojetí a umění a Luby dostávaly punc jednoho z nejlepších mužstev na okrese Klatovy a často i mimo něj (až do té doby, než se postavil zimní stadion v Klatovech). Hokejisté byli většinou rekrutováni z řad fotbalistů. Prvním trenérem jak v kopané, tak i v hokeji byl Jindř. Nový (zvaný sportovci Kecka). Hráčů nebylo mnoho – hrálo se na dva útoky a tři obránce. V době hokejové slávy měly Luby jeden z nejlepších technicky vybavených útoků ve formaci Lola Pták – Standa Rychtařík – Franta Malát. Velkými posilami byli dlouhá léta bezděkováci Přem. Vlach a Josef Černý a pár sezón i Zelenka a Ponocný.
Dobrá parta v Lubech byla zárukou solidně připraveného ledu. Někdy se stalo, že několikadenní i noční úsilí zajistit kvalitní led, bylo zmařeno náhlou oblevou, takže se několikrát za zimní období začínalo vždy znovu a znovu. Poděkování patří všem těm, kdož se o ledovou plochu starali. Hlavním aktrérem všech příprav a úprav byl ledmistr Láďa Šíma. Po získání vlastní ledové plochy začaly Luby hrát okresní přebor, ve kterém po mnoho let nenacházeli přemnožitele. Soupeři se rekrutovali ze So Strážov, Ok Nýrsko, So Janovice, So Švihov, Sp Horažďovice, Ta Sušice, So V. Bor, So Vřeskovice a další.
Vedoucím oddílu byl předseda L. Šinágl až do roku 1960, kdy odešel na zasloužený odpočinek.
V 50. letech, kdy se podařilo Lubským vyhrát okresní přebor, postoupili do krajské soutěže, kde se objevili soupeři z Domažlicka, SVA Holýšov, S. Kvíčovice, Dolní Lukavice, Příchovice, Přeštice, Honezovice a další.
Kluziště se několikrát upravovalo, jednak v elektrorozvodu a jednak ve výměně mantinelů. Prvé mantinely byly osazeny s prkny na délku, čímž horní okraj byl je do tloušťky prkna. Pozdější úprava byla již prováděna do rámů s prkny na výšku falcovanými do sebe s hořejším madlem. Dosti starostí nadělal vodní přítok, kdy při slabém mrznutí voda špatně zamrzala. Šatny pro soupeře byly ve fotbalových kabinách, domácí se převlékali v dřevěné klubovně, která navazovala na kuželník. Nevýhodou bylo, že mužstva musela chodit na led přes fotbalové hřiště. Na jižní straně kluziště byla bezprostředně vybudována studna, ze které se čerpala voda pro postřik ledové plochy.
1955, nejlepší tým na Klatovsku - stojící zprava Tomeš Kohout, Josef Petelík, ledmistr Láďa Šíma, Josef Rajal, Alois Pták, St. Rychtařík, Karel Šůs, František Malát a předseda Ladislav Šinágl. Dole zleva Václav Franěk, Miroslav Kohout, Béďa Puchinger, Josef Černý a Václav Melán.
Po kvalifikaci v roce 1958 mužstvo postoupilo do KP, kde jej čekali soupeři i hráči zvučných jmén. Soupeři jako Škoda Plzeň B, Holoubkov, Horní Bříza a další přilákali vždy několik stovek diváků z Lub, Klatov i okolí, kteří se tísnili okolo mantinelů ve vysokém sněhu a dokázali vytvořit bouřlivé hokejové prostředí.
Mužstvo se během let doplňuje, staří matadoři odcházejí. V době, kdy dochází v Klatovech k zastavení aktivní činnosti oddílu LH, přichází několik hráčů do Lub. Jsou to Jan Havlíček, Pavel Zahálka, Sl. Šizling, Koutník, V. Vlček, O. Sýkora, Pavel Babka a další. Po odchodu p. Šinágla se ujímá vedení mužstva Josef Rendl. Do mužstva přicházejí další hráči, z nedaleké Vrhavče dokonce celý útok – Václav Bejvl a bratři Václav a Karel Mundlovi. Klatovský útok doplňuje v centru populární Jenda Haas ze Strážova, později významný funkcionář.
V průběhu 50. a 60. let měly Luby i další mužstva, a to žákovské a dorostenecké. Vzhledem k tomu, že v klatovském okrese bylo málo oddílů, které měly možnost ustavit mládežnická družstva, bylo dohodnuto s okresem Domažlice, že při malé účasti mužstev v klatovském okrese bude soutěž doplněna o mužstva z Domažlicka (příkl. Kdyně, Holýšov, Horš. Týna, Domažlic a další).
Mužstvo mužů vybojovalo KP znovu v sezóně 1962-63, avšak opět jen na jednu sezónu, zrovna tak jako před lety v roce 1958-59. Soupeři byli opět z plzeňského okolí – Škoda Plzeň B, Holoubkov, H. Bříza, RPZ Plzeň, Losiná, Černice, Prazdroj Plzeň a další.
Příležitost dostávají domácí bratři Míra a Václav Volákové, Vašek Pálek a 16-letý Josef Pexa (jedna z dalších legend lubského LH).
Po odchodu L. Šinágla převzal vedení mužstva Josef Rendl. Ke změnám dochází i v hráčském kádru. Z těch starších zůstávají jen Al. Pták, Fr. Malát, Jos. Černý, V. Franěk. Na uvolněná místa přichází další omladina ve formě 18-letého Vaška Vondráčka (hraje centra místo St. Rychtaříka mezi Al. Ptákem a Fr. Malátem), Míry Babky, Jana Zajíce, Fr. Blažkovce a Rubáše z Vrhavče, Jos. Hracha, Václava Čížka, V. Šilhavého a Vaška Macha ze Sobětic.
Od roku, kdy mužstvo mužů opustilo po ročním působení krajský přebor, je stálým účastníkem krajské soutěže, někdy s většími a někdy s menšími úspěchy. Oddíl LH byl odkázán, jako ostatně všechny venkovské kluby, na rozmary zimního počasí. To však neodradilo oddíl od toho, aby i za nepříznivých podmínek byla věnována péče žactvu a dorostu.
Nejen mužstvo mužů, ale i mužstva žáků a dorostu byla doplňována z talentů okolních vesnic (M. Víska, Vrhaveč, Sobětice, Týnec, Vacovy, Mochtín, Srbice, Čiháň, Zavlekov, Bezděkov, Zdebořice, Dolany, Švihov, Janovice aj.). V pozdějších letech dochází k dohodě s TJ Klatovy o možnostech vzájemného hostování.
Mládežnické soutěže probíhaly většinou turnajovým způsobem. Některá zima nedovolila okresní přebor ani uskutečnit.
Během 60. let se v mužstvu dorostu objevují talentovaní hráči, kteří jsou velkým příslibem pro budoucnost. Mezi ně patří týnečáciJos. Pikhart, Karel Janda domácí Karel Kalaš, kteří jsou dosud platnými posilami a vzorem těm mladším, ing. Karel Kalaš navíc jako mnohaletý kapitán mužů. Dalšími hráči, kteří doplnili plný stav mužstva, jsou Josef Šaroch, Václav Aška, Jos. Rendl ml., Míra Skřivan, Jirka Vondráček, Milan Šnejdar, Jarda Beroušek, Alois Behemský, Jan Paveza a v neposlední řadě i Jarda Aška, který několikrát zaskočil i do branky.
Sezóna 1968-69
V sezóně 1968-69 se mění post vedoucího mužstva. Za Jos. Rendla nastupuje Láďa Mundl.
Vraťme se ještě o rok zpět, kdy jsme měli v hokeji jen dvě mužstva – dorost a muže. V sezóně 1967-68 již mužstvo žáků nehrálo. Družstvo dorostu sehrálo v této sezóně jen 2 utkání, a to se So Vrhaveč a TJ Klatovy. Obě utkání byla vítězná. Nejlepším střelcem byl Karel Janda s 8 brankami. Po skončené sezóně byli K. Janda a Jos. Pikhart přeřazeni do družstva dospělých.
Vzhledem k špatným klimatickým podmínkám ani muži nesehráli mnoho zápasů – pouze dva přátelské a dva mistrovské. Výsledky z mistrovských utkání: So Černice – Luby 4:4 a So Kdyně – Luby 0:5. Protože soutěž nebyla prakticky dohrána, bylo rozhodnuto KSLH, že žádné mužstvo nesestoupí ani nepostoupí.
Zimní období v roce 1968-69 bylo již na ledové podmínky lepší. Našemu oddílu se podařilo dokončit celou soutěž, která byla pouze jednokolová. Ne všem dalším oddílům se tak dařilo. V této sezóně bylo sehráno 6 zápasů přátelských a 5 zápasů soutěžních (4 výhry a jedna prohra se skórem 22:15). Mužstvo bylo posíleno přeřazenými dorostenci a J. Zoubkem z Chudenic (tento hráč zasluhuje jedno z největších uznání, neboť dojížděl na tréninky a zápasy plných 21 let bez jakéhokoli honoráře). Před zahájením sezóny byli uvolněni a vracejí se zpět do So Vrhaveč Jan Zajíc, Fr. Blažkovec a Hrach.
Družstvo dorostu sehrálo pouze prvou polovinu soutěže v rámci okresu (3 zápasy). Neobhájilo titul přeborníka okresu z minulé sezóny. Nejlepším střelcem byl Karel Kalaš.
Sezóna 1970-71
Rok 1970 byl opět ve znamení mírnější zimy. Přesto se podařilo našemu mužstvu svou skupinu vyhrát a hrát kvalifikaci o postup.
Družstvo dorostu ve smíšeném okresním přeboru (KT+DO) vyhrálo se So Vrhaveč 8:2 a s SVA Holýšov 7:3. Prohrálo s Ji Domažlice 4:7. Se ziskem 4 bodů se stalo přeborníkem okresu pro období 1970-71. Nejúspěšnějšími střelci byli Behemský – 7 branek a Zd. Čížek – 4 branky. S ohledem na finanční otázku nebylo rozhodnuto, zda bude hrát dorost vyšší soutěž.
Mužstvo dospělých sehrálo v sezóně 1970-71 celkem 7 mistrovských utkání, z nichž bylo 6 vítězných a jedna remíza v poměru branek 46:19 s celkovým počtem 13 bodů. O vstřelené branky se hráči podělili takto: K. Kalaš – 8, V. Volák – 7, J. Pikhart – 5, J. Zoubek – 4, J. Šaroch – 4, V. Kalaš – 3, V. Vondráček – 3, J. Pexa – 3 a Al. Pták – 3. KSLH rozhodl, že vítěz skupiny bude určen z prvé poloviny soutěže, jímž se stalo mužstvo Lub. Dle rozhodnutí výboru bylo svazu LH sděleno, že se oddíl zúčastní kvalifikace do přeboru. Byly sehrány tyto zápasy: Luby – Příchovice 10:3 a Luby – Mýto 1:3. Prohrou si Lubští uzavřeli dveře k postupu do KP.
Sezóna 1971-72
Mužstvo dorostu bylo přihlášeno do vyšší soutěže. Stalo se tak poprvé, že i družstvo dorostu bylo účastníkem krajské soutěže. Po sehrání min. počtu zápasů skončilo družstvo na 3. místě (ze 4 zápasů 3 vítězství a 1 prohra s poměrem branek 20:15). Družstvo žáků bylo v této sezóně opět ustaveno. Hrálo se turnajově za účasti Lub, Klatov, Horažďovic a Měčína. Žáci získali 9 bodů a skončili na 3. místě. Nový ročník 1972 se hrál již dlouhodobým systémem za účasti Lub, Horažďovic, Sušice, Vřeskovic a Měčína. Naši žáci skončili opět na 3. místě se ziskem 4 bodů.
Sezóna 1972-73
V této sezóně nastává velký zlom ve vývoji hokeje na Klatovsku, a to tím, že byl otevřen Zimní stadion v Klatovech. Ledová plocha je dokončena, avšak jeho okolní provoz probíhá v provizorních podmínkách. Za šatny slouží vytápěné maringotky. Výstavbou ZS s otevřenou ledovou plochou začíná i nové dějství lubského hokeje. Pod vedením Jana Haase a trenéra Al. Ptáka poznává mužstvo (a i ostatní mužstva) pravidelné tréninky a zápasy. Zlepšené podmínky se projevují i ve výkonnosti. Mužstvu se podařilo vyhrát skupinu „C“ KS, avšak v kvalifikaci neuspělo. V kvalifikaci mužstvo prohrálo se So Příchovice 3:5. Družstvo dorostu získalo stálého vedoucího v osobě Míry Čížka.
Sezóna 1973-74
Ve znamení standardního výkonu a vítězství mužů ve skupině „C“ opět ztroskotání v kvalifikaci se Sl. Mýto 2:4, kdy mužstvo doplatilo na nekvalitně nabroušené brusle.
Sezóna 1974-75
V této sezóně se mužstvu dorostu nedařilo a muselo skupinu krajské soutěže opustit. Naopak mužstvo mužů svoji skupinu opět vyhrálo před stále se lepšícím mužstvem z Klatov. Všechny zápasy byly hrány na ZS Klatovech. V kvalifikaci byl jediný soupeř, jímž byl So Touškov Ves. Oba zápasy Lubští vyhráli (doma dokonce 6:0) a stali se tak pro příští sezónu účastníkem KP. V tomto roce byl sehrán dosud největší počet zápasů, a to 27, z nichž bylo 20 vítězných, 2 remízy a 5 proher. Střelcem mužstva byl Karel Kalaš s 22 góly.
Sezóna 1975-76
Jedna z nejúspěšnějších sezón. Po několika letech snažení se na klatovském ZS zásluhou našeho oddílu hrál KP. Naše mužstvo bylo účastníkem jedné ze dvou skupin. V prvém zápase jsme přivítali na ZS TJ Horní Břízu – dlouholetého účastníka KP. Hráči nejen v tomto zápase (8:4), ale i v dalších, předvedli tradiční bojovnost i značnou část hokejového umění a k velkému překvapení soupeřů a veřejnosti a k velké radosti své a příznivců svoji skupinu KP vyhráli. V závěru sezóny sehráli Lubští utkání o přeborníka Zpč. Kraje s vítězem karlovarské skupiny Vlnou Nejdek. Tento celek byl příliš zkušeným mužstvem, na které naši nestačili. Na ZS v K. Varech prohráli 1:7 (branku dal V. Vondráček) a v odvetě v Klatovech pak 4:7. Druhé místo a stříbrné medaile jsou přesto největším úspěchem lubského hokeje a vyvrcholením činnosti družstva mužů pod vedením Jendy Haase a Aloise Ptáka. Úspěch zvýrazňuje skutečnost, že výsledku bylo dosaženo převážně s vlastními odchovanci. V těchto letech bylo mužstvo doplňováno hráči z vlastního dorostu: V. Kalašem, Zd. Čížkem, V. Lukešem, Lub. Urbánkem, P. Mužíkem, Jos. Vacovským, Vl. Šabatkou, K. Burešem, M. Liškou, J. Olejníkem, K. Křížkemm ml. Posilou byl i Jirka Bufka z Janovic, který hrál několik sezón za divizní So Losiná, mužstvo doplňoval i zkušený hráč Jarda Drudík.
K ukončení sezóny siLubštípozvali Šumavan Vimperk, se kterým prohráli 1:13 (branku V. Vondráček). Tento zápas shlédlo na tisícovku diváků, kteří byli s hrou obou mužstev spokojeni.
Mužstvo dorostu v této sezóně hrálo KS II. tř. Nevhodným řízením KSLH bylo sehráno pouze několik zápasů. Z 5 zápasů dorostenci uhráli pouze 2 body.
Sezóna 1975-76 byla úspěšná i pro družstvo žáků, které získalo titul přeborníka okresu pod vedením trenéra K. Kalaše a ved. mužstva Václava Weingärtnera. Mužstvo s převahou vyhrálo. Žáci byli složeni z celého okolí i Klatov. Nejlepším střelcem byl kapitán tehdejšího družstva žáků Fr. Šálek, který sám nastřílel 20 gólů. V obraně pak byli oporou Jos. Presl z Malé Vísky a Luboš Kocum z Lub.
Pro postup do vyšší třídy (KP) hráli žáci kvalifikaci s Viktorií M. Lázně. Doma vyhráli 3:1 a v odvetě v M. Lázních uhráli remízu 3:3, a tak je čekal v příštím roce boj v žákovské lize.
Sezóna 1976-77
Do KP postoupilo konečně i družstvo Klatov. To však stavělo především na vojácích zákl. služby a na posilách z jiných oddílů. I naše mužstvo bylo doplněno výborným brankářem Pachmanem z Plzně a několika vojáky zákl. služby. Posilou byl i Pavel Kodada ze Soběslavi, který za naše mužstvo hrál v době studií v Plzni a posléze jako voják v Klatovech. Další posilou byl i střelec Mir. Kaplan, též voják zákl. služby. Hokej si zahrál i Marián Tomčák (především ale fotbalista exdivizní Spišské Nové Vsi – po vojně posila Ta Prešov a Interu Bratislava).
Mužstvo hrálo stále kvalitní hokej. Úroveň soutěže se podstatně zvyšovala. Náš kolektiv se umístil na 3. místě. KP vyhrálo mužstvo z Klatov a po vítězné kvalifikaci postoupilo do II. NHL.
Touto sezónou skončila nadvláda lubského hokeje. Projevily se lepší podmínky družstva Klatov.
V našem mužstvu byl nejlepším střelcem Mir. Kaplan se 30 brankami, následován K. Kalašem s 28, L. Urbánkem s 24 góly.
V této sezóně, také zásluhou zlepšení Klatov, se zvýšil zájem o hokej, kdy naše zápasy navštěvovalo průměrně 700 diváků. Na derby Luby – Klatovy přišlo i 1300 diváků!
Během komentovaného období byl zraněn při utkání s Ostrovem V. Vondráček. I když zranění se neukázalo tak vážné, přesto došlo k ukončení aktivní činnosti hokeje tohoto dlouholetého hráče – centra I. útoku.
Po kvalifikaci žákovského mužstva na jaře 1976 a po rozhodnutí, že žáci budou v příští sezóně hrát žákovskou ligu, vyvstalo problémů hned několik. Bylo nutno vzít v úvahu, že pro krajský přebor bude potřebné zajistit dvě mužstva, a to žáky ml. a žáky st. Bylo nutno zvážit i finanční otázku. Na programu bylo i zajištění kompletní výzbroje pro dvě družstva, zajištění potřebného počtu hráčů. Jednalo se proto s celky Klatov, Janovic, Švihova o možném hostování. Soutěž vyžadovala i potřebný počet funkcionářů. V přípravném období mnoho času nezbývalo. Před vlastní soutěží byl prakticky jen jeden společný trénink na ZS v Plzni, zatímco ostatní soupeři měli již dostatečně naježděno. Našimi soupeři byli TJ Klatovy A a B, Škoda Plzeň A a B, ODPM Rokycany, Slavia K. Vary, Baník Sokolov A a B a ODPM Sokolov. Jak patrno z výčtu soupeřů, je skok z okresního přeboru opravdu značný, přičemž žádný další výkonnostní stupeň neexistuje. Jen takový team, jakým je Škoda Plzeň (obě mužstva A,B) byl nad síly všech ostatních soupeřů (možnost hokejových tříd). K prvému zápasu se zajíždělo do Sokolova na áčko, kde naše mužstva obdržela první příděl v podobě výsledků: ž.ml. 34:1 a ž. st. 24:2.
Téměř celou sezónu trvalo, než se výkon trochu zlepšil a mohli jsme být rovnocenějšími partnery alespoň u soupeřů s B mužstvy. I když se přihlásilo několik funkcionářů, kteří přislíbili pomoc v organizačních záležitostech, nakonec selhali. Karel Kalaš tou dobou vykonával roční vojenské povinnosti. Veškerá tíha na vedení obou mužstev ležela na V. Weingärtnerovi, který vystupoval jako trenér a vedoucí obou mužstev. Škoda jen, že z této slavné sezóny nejsou žádné filmové dokumenty. Naše mužstva skončila na poslední příčce. A tak ještě dnes, s odstupem času, můžeme jen obdivovat odvahu V. Weingärtnera, který zabezpečil nejen vstup do nejvyšší žákovské soutěže, ale že i tato soutěž byla řádně dohrána.
Sezóna 1977-78
V sezóně 1977-78 se hrála soutěž žáků opět v okresním měřítku. I když OP opět vyhráli, o postup do vyšší soutěže se již neuvažovalo.
Družstvo dorostu hrálo v KS II. třídu. Vzhledem k tomu, že se odhlásilo několik mužstev, byla soutěž hrána s min. počtem družstev čtyřkolově.
Pro A-mužstvo byla stávající sezóna plná starostí. Soutěž se stala náročnější, těžší a kvalitnější a lze ji přirovnat k bývalé divizi, neboť skupinu tvořili i mužstva, která neobstála ve II. NHL. Za této situace mužstvo získalo pouze 3 body a skončilo na předposledním místě. Po ukončení sezóny se rozhodl trenér Al. Pták ukončit svoji činnost. Do příští sezóny nastoupil na post trenéra Václav Vondráček s asistentem Karlem Křížkem.
Nepříjemnou událostí této sezóny bylo těžké zranění (oko) hned v prvním zápase oblíbeného spoluhráče a bojovníka Josefa Šarocha, který byl nucen ve svých 27 letech zanechat aktivní činnosti v LH i kopané.
Sezóna 1978-79
Mužstvo žáků již po dvě sezóny hraje OP, a to turnajovým způsobem 4-kolově za účasti Lub, Švihova, Sušice. Přínosem bylo to, že V. Weingärtnerovi přišel pomoci Al. Pták, který převzal trenérskou práci. Ve čtyřech kolech byli žáci 3x první a 1x druzí a stali se tak přeborníky okresu s poměrem branek 25:13. Protože nebylo možné ustavit dvě mužstva žáků pro vyšší soutěž, nebylo uvažováno s postupem.
Pro mužstvo dospělých došlo v KP k opětné reorganizaci. Volná místa doplnila mužstva bývalé II. NHL. I přes tento fakt bylo rozhodnuto, že naše mužstvo v uvedené soutěži zůstane. Byla sehrána celá řada dobrých utkání. Někdy smůla, někdy i to neumění proměňovat vyložené brankové příležitosti přivedly mužstvo k poslední příčce. Nedařilo se ani s tradičním soupeřem So Losiná. V období 1978-79 byli našimi soupeři So Losiná, Sl. K. Vary, Škoda Rokycany, VTJ Sušice, VTJ Klatovy a Vik. M. Lázně. Mužstvo bylo doplněno uvolněnými hráči z Klatov, a to o Matouška, V. Mikuláše, K. Straku a J. Davídka.
Sezóna 1979-80
Družstvo mužů vstoupilo opět do KP I. tř. vedle mužstev s daleko lepšími možnostmi a podmínkami, jako byla kluby Slavia K. Vary, Škoda Rokyčany, ale i vojenské celky Klatov a Sušice.
Družstvo žáků hrálo OP za účasti oddílu TJ Klatovy A a B, St. Luby, TJ Sušice a Sp. Horažďovice.
Pro nedostatek vlastních žáků bylo projednáno se So Švihov (kde žáci nehráli) možnost hostování jejich žáků. Během sezóny byla nedobrá docházka na tréninky i na zápasy, což se projevilo v celkovém hodnocení. Mužstvo skončilo na předposledním místě. Přes veškerou snahu trenéra Al. Ptáka a vedoucího mužstva. V. Weingärtnera nebylo dosaženo takových výsledků, které byly očekávány.
Mužstvo dorostu bylo účastníkem OP za účasti TJ Sušice, Sp. Horažďovice a So Švihov. Sezóna se dorostu mnoho nepovedla, mužstvo nebylo kompaktní a prohrálo zbytečně zápasy. Ke konci sezóny se scházel jen min. počet hráčů.
Mužstvo mužů v sezóně 1979/80
Sezóna 1980-81
Po rozhodnutí ústředních orgánů o zákazu startu vojáků základní služby za civilní oddíly se družstvo ocitlo v těžké situaci. Z kádru minulé sezóny zůstalo pouze 7 hráčů. Nezbývalo než povolat zpět hráče, kteří již dříve byli uvolněni do nižších soutěží – Jos. Pexu, K. Bureše a Zd. Čížka. Registrace byla provedena Milanu Bouberlemu a J. Liškovi, kteří hráli kvalitní hokej v podnikových družstvech. Z Klatov byli získáni Eda Stuna, L. Pelc, M. Pubal. Hokej začali opět hrát hráči ze zrušeného družstva dorostu Zd. Smolík, Boh. Hlohovský, Ludv. Mandák, Petr Rajal, Mir. Křížek, K. Šůs. Branku začal hájit Fr. Kán. Ne všichni ale byli ochotni obětovat hokeji to, co si tak náročný sport vyžaduje, a tak mužstvo nastupovalo k zápasům s minim. počtem hráčů a odcházelo z ledu s vysokými porážkami. Trpělovost nakonec došla i vedení mužstva, a tak bylo mužstvo po polovině soutěže z KP I. tř. odhlášeno.
Zbytek sezóny se hrály jen přátelské zápasy, které se ne vždy vhodně zajišťovaly. Žáci si vedli v daných poměrech OP docela dobře.
Sezóna 1981-82
Po dlouhém rozhodování nakonec výbor TJ došel k rozhodnutí pokračovat v soutěži i s družstvem mužů a bylo tudíž přihlášeno do KP II. tř. V zápasech dostávali příležitost všichni, kteří projevili o hokej dostatečný zájem. Ti zkušenější ovšem soupeře podceňovali, zejména v 1. polovině soutěže, a tak mužstvo nakonec skončilo až na 4. místě za silným celkem nově vytvořeného oddílu Mototechny Plzeň, So Losinou a H. Lukavicí. Z 8 zápasů bylo získáno 6 bodů a dosažen pasivní poměr branek 32:41.
Po několika letech se podařilo především zásluhou V. Weingärtnera obnovit činnost družstva dorostu. Družstvo dorostu bylo účastníkem sdruženého přeboru KT a DO za účasti 3 družstev. Bylo hráno turnajovým způsobem. Ze 6 zápasů dorostenci 2x vyhráli, 1x hráli nerozhodně a 3x prohráli. S 5 body skončili na druhém místě. Mužstvo vedl Vašek Vondráček a Václav Weingärtner.
Sezóna 1982-83
Družstvo žáků se zúčastnilo sdruženého OP za účasti TJ Sušice, So Švihov a So Kdyně. Bylo hráno opět turnajovým způsobem. Jelikož ani jeden turnaj nevyhráli, skončili na 3. místě za TJ Sušice a So Kdyně. Žáků se od této sezóny po Al. Ptákovi ujal Jos. Pikhart (dosud aktivní hráč).
Dorost hrál taktéž sdružený OP za účasti Sp. Horažďovice s Liazu Holýšov. Byly sehrány 3 turnaje, kdy v konečném bodování skončili dorostenci na 2. místě, se ziskem 7 bodů. Na turnajích vedl dorost V. Vondráček, organizační věci zajišťoval V. Weingärtner, který přešel od žáků.
V mužstvu dorostu se prosazovali hlavně útočníci Fr. Kalista, Zd. Šůs a Petr Volák, v obraně Jos. Polreich, St. Schmiedl, Pavel Rajal, Václav Pavelec ze Švihova a Václav Bohuslav z Vřeskovic, v brance potom Milan Weingärtner.
Problémy mužů z let minulých stále trvají. I když je mužstvo doplněno několika nadějnými dorostenci, přesto není tak kompaktní. Mužstvo stárne, přesto ti nejstarší mají nejvíce sil a bojové morálky. Z 10 zápasů mužstvo 6x vyhrálo a 4x odešlo poraženo. Při docílení 12 bodů a poměrem branek 42:25 skončilo na 3. místě. Během těchto let byli nejčastějšími soupeři: So H. Lukavice, So Příchovice, So Touškov Ves, Sp Strašice, So Losiná, Liaz Holýšov, So Osek, Sl. Mýto, Sp Mirošov, Kovo Holoubkov, S. Černice, S. Volduchy, Sp Sedlec, TJ Prazdroj Plzeň, Mototechna Plzeň a další.
1982 - zleva stojící K. Janda, K. Kalaš, Zd. Čížek, Hlohovský, V. Mikuláš, J. Pikhart, K. Bureš, K. Křížek ml., J. Matoušek, M. Bouberle, trenér V. Vondráček. Zleva dole J. Peksa, R. Frank, J. Zoubek, Fr. Kán, J. Kováč, Jurica.
Sezóna 1983-84
Družstvo žáků hrálo opět ve sdruženém OP za účasti 6 mužstev, a to TJ Klatovy B, TJ Sušice, So Švihov, St Luby, So Kdyně a Liaz Holýšov. Mužstvo skončilo na druhém místě za TJ Klatovy.
Také dorost byl účastníkem sdruženého OP. Za účasti 4 mužstev se hrál čtyřkolově. Dorostenci mohli trénovat 2x týdně (spolu s muži), což se projevilo i v herním pojetí. Na post trenéra byl získán bývalý hráč Václav Volák. V tomto ročníku naše mužstvo vyhrálo a získalo tak titul přeborníka OP, když z 12 zápasů získalo 17 bodů (7 vítězství, 3 remízy a 2 porážky) s celkovým skóre 70:47. Z důvodů vysokých finančních nákladů výbor nedoporučil, aby mužstvo hrálo vyšší soutěž. Z celého kolektivu, který lze za dobré výsledky a hru pochválit, patří mimořádné uznání dvěma hráčům, kteří nevynechali ani jedno utkání ani trénink a patří k těm přespolním – jsou to Václavové Pavelec a Bohuslav, jeden ze Švihova a druhý z Vřeskovic (v Lubech hráli již od žáků).
Po několika letech se ve stejné soutěži sešlo naše družstvo opět s celkem TJ Klatovy. Ten potvrdil roli favorita – bez porážky skupinu KP II. tř. vyhrál. Naše družstvo bojovalo s TJ Sušice o druhé místo. Nakonec skončilo na 3. místě, když chybějící a rozhodující 2 body ztratilo s H. Lukavicí v poměru 4:5. Po soutěži byl poměr branek aktivní 68:50. Bylo sehráno celkem 17 zápasů (mist. a přát.) a dosažen poměr 98:75. Nejlepšími střelci byli K. Kalaš – 19 branek, J. Matoušek a Zd. Čížek po 14 brankách. Mužstvo se opíralo o brankářský tandem Fr. Kán – Jar. Kováč. Za zmínku stojí i výsledky a umístění v tradičním turnaji VŘSR, kdy po výhrách na M. Vískou a Křenicemi vyhráli naši i nad TJ Klatovy 2:1 a TJ Sušice 5:1. Ve finále podlehli účastníku II. NHL VTJ Sušice 2:15. Lubští získali 2. místo.
Sezóna 1984-85
I v tomto ročníku si mužstvo žáků podrželo 2. místo. Trénování 2x týdně přináší své ovoce. Je nutno poděkovat klatovskému městskému úřadu, že mohou (a to již po mnoho let!) mládežnická mužstva trénovat bez finanční úhrady.
Mužstvo dorostu hrálo opět ve smíšeném OP za účasti Lub, Sušice a Holýšova. Bylo hráno čtyřkolově. Naše mužstvo z 8 zápasů 1x prohrálo a 1x remizovalo – a to vždy s TJ Sušice – uhrálo 13 bodů a obhájilo přeborníka okresu s poměrem branek 87:24. Mezi ty nejpoctivější patří Petr Volák, K. Kašpar, Petr Kožíšek a Vl. Kaizer (v útoku) a Milan Weingärtner (v brance).
V turnaji VŘSR družstvo mužů nezopakovalo umístění (2.místo) z minulého ročníku a obsadilo 3. místo.
Vyhlídky před zahájením soutěží nebyly růžové – KP II. tř. byl zrušen a o KP I. tř. nebyl ze strany oddílů zájem. Proto se hrál reorganizovaný KP v několika skupinách. V naší skupině hrálo 5 mužstev – mimo našeho celku mužstvo VTJ Klatovy a Sušice. Z důvodů náročnosti a nabitosti požádaly z naší skupiny o přeřazení celky Chocenic, Touškov Ves, H. Lukavice a Mototechny Plzeň.
Vysoké porážky od vojenských celků a marný boj proti TJ Sušice (6:13 a 3:6) a TJ Klatovy (2:6 a 4:7) byly charakteristickým rysem zápasů této sezóny. Na závěr byly sehrány turnaje o celkové umístění v KP. Naše mužstvo hrálo na ZS v Rokycanech o 13 až 19 místo, podcenilo So Touškov Ves a prohrálo 2:5, dokázalo ale porazit celek Oseka a obsadilo 15. místo v kraji.
K utkání s T. Ves utrpěl Jos. Pexa nepříjemné zranění, které jen potvrdilo jeho rozhodnutí ukončit aktivní činnost. Je to ten Pexa, který začal jako 17-letý v sezóně 1963-64 hrát KP. Ve družstvu patřil mezi nejlepší střelce a byl kapitánem mužstva.
Sezóna 1985-86
Do družstva mužů jsou získáni Jar. Denk z Malé Vísky a Jan Frydrych a Pavel Jakubec z Klatov.
V úvodu sezóny získalo naše mužstvo 3. místo na turnaji VŘSR za vojenskými celky Klatov a Sušice, když dokázalo porazit TJ Klatovy 5:4.
KP byl rozdělen opět na I. a II. tř. Naši obsadili ve skupině „B“ KP II. tř. 3. místo za silným celkem JZD Řenče a TJ Sušice se ziskem 20 bodů a poměrem branek 116:68.
Celkem bylo sehráno 19 zápasů.Střelecky se blýsknul opět K. Kalaš, který po Jos. Pexovi převzal kapitánské céčko – vstřelil 28 branek. Dalšími střelci byli Zd. Čížek – 15 a J. Matoušek – 14 branek.
V této sezóně vstoupil náš oddíl i na mezinárodní pole, když zásluhou J. Haase byl pozváno na turnaj „starých gard“ do Plzně, kde nahradil celek CHZ Litvínov. Základ mužstva tvořili starší hráči áčka doplněni bývalými hráči v hostování S. Ružou a St. Wienmannem. V historickém mezinárodním zápase porazilo HC Selb 11:4 (branky: Zoubek 3, Matoušek, K. Kalaš a Pikhart po 2, V. Vondráček a K. Janda po 1). V zápase s pořádající Škodou Plzeň prohráli 6:17. Pamětníky jistě bude zajímat sestava Škody Plzeň: Hovora, Koban–Neubauer, Jonák, Trachta, Šmat, Valenta, Sventek – Šašek, Mencl, Klapáč, Hrabita, Stelšovský, Rejc, Ruprecht, Habr a Huml.
Mužstvo se nedokázalo vyrovnat zejména s oslabením na místě brankáře, když spolehlivý Milan Weingärtner přešel do kategorie mužů. Po rozpačitých výkonech, zejména v úvodních zápasech, obsazují 2. místo po vyrovnané bilanci s TJ Klatovy B. O 2. místo za TJ Sušice rozhodlo právě vítězství nad Sušicí v posledním zápase. Nejvíce branek vstřelil Petr Volák – 8, Petr Kožíšek – 7 a Fr. Kalista – 6. V mužstvu se objevují další hráči současného družstva mužů Sláva Pokorný, Michal Šmíd a Karel Hájek.
Žáci doplácí na otevření ZS v Sušici, protože žáci tohoto města se po vítězství OP stávají účastníky KP a tím dochází ke snížení družstev v okresu na 3. Tabulka OP žáků:1. TJ Klatovy B 2.TJ Luby 3. So Švihov.
Sezóna 1986-87
Mužstvo mužů je účastníkem KP II. tř. Rozhodnutím KSLH došlo ke sloučení B a C skupiny, což byl předpoklad 10 účastníků odhlásily, takže se počet snížil na 6. Odpovědnost při zápasech, zrovna tak jako léta předtím, ležela na těch starších. Z mladých projevují opravdový zájem jen P. Kožíšek v obraně a M. Weingärtner v brance.
Do úvodu sezóny v turnaji VŘSR nastupuje mužstvo již bez dlouholetého hráče – obránce Karla Bureše, který ukončil sportovní činnost. Z VZS se vrací Vašek Jindra, místo v útoku získává i dorostenec Karel Kašpar. V uvedeném turnaji obsazují Lubší 3. místo po vítězství po vítězství nad M. Vískou 12:2 a TJ Klatovy 6:4 a po porážce od VTJ Klatovy.
S ohledem na příznivější podmínky zimy se hrají některá utkání na přírodním ledě. Jedno z takovýchto utkání bylo hráno i v Holýšově s výsledkem 0:1, i když naše mužstvo mělo brankových příležitostí na dvě utkání. Bylo hráno za mrazu a sněhové chumelenice, čímž si ti dříve narození připoměli podmínky, v nichž sami před lety začínali. Hráči i funkcionáři rádi vzpomínají na vřelé přijetí Holýšovských včetně dobře vytopené šatny a ochotné obsluhy, což vedlo k navázání přátelských vztahů s domácími hráči a příznivci.
V této sezóně z 10 mist. utkání získali 16 bodů a zisk prvního místa ve skupině. Důležité bylo, že dokázali zvítězit ve všech zápasech nad nejvážnějšími soupeři Losinou a Strašicemi. Trenéru V. Vondráčkovi, který v této sezóně byl u mužstva již 10 let, se podařilo vhodně sestavit jednotlivé formace včetně potřebného herního pojetí. Škoda, že těm nejpoctivějším se blíží čtyřicítka a i když dokáží využívat zkušeností, přece jenom někdy chybí to podstatnější – rychlost. K nejstarším hráčům patří chudenický Honza Zoubek – ještě stále hraje, i když už se tak často neobjevuje v hodnocení střelců – je stále výborným bruslařem a universálním hráčem.
V sezóně 1986-87 byl nejúspěšnějším střelcem J. Matoušek se 17 brankami, následová K.Kalašem – 15, Jos. Pikhartem – 13 branek.
Jako vítězové své skupiny hráli Lubští dvě kvalifikační utkání s vítězem karlovarské skupiny Viktorií M. Lázně. Skutečnost, že se neuvažovalo s postupem, se odrazila i ve výkonu prvého utkání v Klatovech, kdy Luby prohrály o třídu v poměru 4:11. Ani zlepšený výkon a velké herní nasazení nezabránilo porážce v M. Lázních 8:9. Sezónu jako takovou lze hodnotit jako jednu z těch zdařilejších. Jen několik málo oddílů si stále může dovolit několik mužstev pro takový sport, jakým jistě LH je. To se pochopitelně odráží i v počtu oddílů, které obesílají svá družstva do jednotlivých soutěží. Alespoň u mládežnických oddílů je tomu tak, že se zhruba objevují tatáž mužstva. Platí to jak pro žáky, tak pro dorost. Pro tuto sezónu hrají spolu opět jen mužstva, a to Luby, Klatovy B a So Švihov. Družstvo dorostu se v minulé sezóně umístilo na druhém místě. Vzhledem k okolnostem, kdy bylo třeba doplnit potřebný stav družstev, bylo nabídnuto našemu oddílu, zda by jako druhý v pořadí neměl zájem o postup do vyšší soutěže. Bylo dohodnuto, že naše družstvo bude hrát v kategorii mladších dorostenců. Po dohodě s TJ Klatovy hostovalo několik hráčů u nás i z této TJ.
Dorostenci měli v soutěži OP jen dva soupeře, a to TJ Sušici a SSM Horažďovice. Za rozdílných výkonů skončili na 2. místě (příkl. s Horažďovice 8:9 a 19:0!). Družstvo získalo v 8 zápasech 10 bodů a poměr branek 70:35. Střelecky se prosazoval Petr Volák – 12, K. Kašpar a P. Kožíšek – 11 branek. Žáci, jako v minulém období, hráli OP za účasti tří mužstev. Skončili na 2. místě. Mužstvo prochází generačním problémem a začíná se projevovat nižší zájem o LH u žáků z Lub a okolí.
Sezóna 1987-88
Začíná tradičním turnajem VŘSR, ve kterém naši muži porážejí účastníka KP I. tř. TJ Sušice, když zápas po výsledku 8:8 rozhodla trestná střílení. Ve finále nastupují Lubští proti VTJ Sušice a čestně prohrávají 5:10 (VTJ Klatovy se nezúčastnila). V mist. zápasech se stejnými mužstvy jako v loňském ročníku se nepodařilo mužstvu obhájit prvou příčku – skončilo na 2. místě se stejným ziskem 14 bodů jako první Sp. Strašice.
Družstvo doplnil výborně fyzicky připravený Mir. Řezáč, citelně chyběl vedle K. Kalaše a Jos. Pikharta Milan Šnejdar, který, ač malou postavou, se technikou a správnou hráčskou drzostí prosazoval střelecky – odstěhoval se mimo Luby. Příležitost dostávali další dorostenci.
Střelcem sezóny byl opět kapitán K. Kalaš s 20 góly. Dařilo se i Zd. Čížkovi – 16 branek (hráč neoplývající příliš tréninkovým úsilím a plněním obranných povinností, ale vynikal velkým zrychlením a nekompromisním zakončením). Z mladých se nejvíce prosazoval K. Kašpar, který vstřelil 11 branek.
Sezóna 1988-89
Družstvo žáků hrající OP v němž jsou opět je 3 celky, a to TJ Klatovy B, So Švihov a Luby. Žáci nedosahují takové výkonnosti, aby mohli bojovat o prvenství. Klatovy jsou lepším kolektivem a Švihov má ve svém středu jednoho nebo dva žáky, kteří svým hokejovým uměním rozhodují celé zápasy, což našemu družstvu chybí.
Bylo dohodnuto, aby se družstvo dorostu i přes to, že skončilo na posledním místě v minulém ročníku, opětně zúčastnilo, neboť soupeřů není mnoho. Soutěž se rozjela opět jen se 4 mužstvy. TJ Klatovy odstoupily, ale naopak TJ Sušice se přihlásila. Dohoda s TJ Klatovy o hostování byla akceptována. Soutěž hrála tato mužstva. Škoda Rokycany, Vikt. M. Lázně, TJ Sušice a St. Luby. Proti prvním dvěma neměli naši dorostenci mnoho šancí.
Jako každoročně je sezóna dospělých zahajována turnajem VŘSR. V této sezóně skončilo naše mužstvo na 4. místě, když porazilo So M. Vísku 11:1 a prohrálo s TJ Klatovy 5:8. V mistr. soutěži mužstvo bojuje o 2. příčku, kterou nakonec udrželo za celkem VTJ Bory, který snadno vyhrál kvalifikaci a postoupil do KP I. tř. V závěru sezóny se mužstvo zúčastnilo turnaje So H. Lukavice k 50. výročí LH v této TJ. Naše mužstvo horším poměrem branek obsadilo 3. místo.
Sezóna 1989-90
Tento ročník se v žákovské kategorii hraje opět jen za přítomnosti tří družstev – Klatov, Švihova a Lub. Hrálo se v lepším stylu než loni a družstvo skončilo na druhé příčce, když porazilo So Švihov 20:3 a 25:3. Mužstvo vede Jos. Pikhart a Karel Kalaš.
Družstvo dorostu skončilo v uplynulé sezóně na třetím místě a zůstalo v KP. Soutěž je chudší o jednoho soupeře, takže hrají jen 3 celky, a to Stadion Cheb, Sl K. Vary a Luby. Oba soupeři jsou nad síly našeho celku, což je vyjádřeno i brankovým poměrem jednotlivých utkání. Mužstvo skončilo bez bodu na posledním místě.
Mužstvo dospělých po tradičním turnaji, kde obsadilo 3. místo, mělo raketový nástup do soutěže, když hned při prvním utkání porazilo stálého rivala So Losiná 11:0! Byl to však začátek a sezóna teprve začílala. Po prvé polovině soutěže bylo mužstvo na 3. místě. Toto místo si uhájilo i na konci soutěže, když skončilo za PS Plzeň a Sp Strašice. Kádr mužstva byl doplněn o Krse z H. Lukavice a Přichystala z Brna.
V závěru sezóny se mužstvo zúčastnilo turnaje PS Plzeň, kde po vítězství nad TJ Klatovy a výběrem okresu Plzeň-jih a prohrou s PS Plzeň obsadilo 2. místo.
Sezóna 1990-91
V této sezóně byl pro muže zrušen KP II. tř. a utvořeny 3 skupiny KP I. tř. Naše mužstvo hrálo ve skupině s TJ Klatovy, TJ Sušice a So Touškov Ves.
Z mužstva odchází po více jak 20-letém působení Jan Zoubek, naopak se snaží trenéři doplnit celek o nadějné dorostence. Po skončení prvé půle soutěže došlo k přerozdělení dle stavu tabulky. Naše mužstvo bude druhé kolo hrát s mužstvy TJ Sušice, PS Plzeň a Inter Zbiroh. Výkonnost těchto oddílů je překvapivě vysoká, zejména PS Plzeň má ve svém středu pár exligových hráčů, a proto se nepodařilo v této části uhrát ani bod.
V polovině soutěže tým opouští výborný útočník Marek Přichystal (odchovanec Komety Brno), který se ukončení VZS vrací zpět na Moravu do týmu Rosic u Brna. Naopak posilami do útoku jsou Libor Hanus z Klatov a bývalý hráč Tatry Kopřivnice Roman Horuta, který ihned získal přezdívku „Mohorita“.
Základ mužstva tvoří stále ještě starší dlouholetí hráči, které však postupně doplňují mladí a v týmu se uplatňuje i několik dorostenců, což se projevuje i mezi nejlepšími střelci tohoto ročníku: Radek Pikhart (17 let) vstřelil 9 branek, Petr Kožíšek (22let) a Karel Kašpar (22 let) byli úspěšní 6x.
Družstvo dorostu má opět jen dva soupeře: Stadion Cheb a Sl K. Vary. Tým doplněný několika hráči z žákovského celku však dokázal získat v 8 zápasech pouze 1 bod za remízu v K. Varech 5:5. Kolektiv dorostenců je oslaben o nadějného obránce Karla Jandu mladšího, který se vážně zranil při fotbalovém utkání.
Družstvo žáků má za soupeře opět jen Klatovy B a So Švihov. V prvních kolech porazili žáci So Švihov 3x a s TJ Klatovy 2x prohráli. Lze tedy očekávat, že po skončené sezóně obsadí znovu druhou příčku.
Sezóna 1991-92
Rok od roku bylo obtížnější shánět dostatek finančních prostředků na zajištění dlouhé sezóny, hokej je v současnosti jedním z nejnákladnějších sportů. Hráči chodí v létě na brigády, významnou měrou se podílí i hlavní sponzor – firma ATEX.
Družstvo mužů hraje opět KP I. třídy, i když vzledem k výkonnosti družstva by byla jistě vhodnější účast v KP II. tř., který však byl západočeským hokej. svazem zrušen. Tým posílil obránce Pavel Ruža ze Sokola Malá Víska.
Soupeři jsou v těchto letech tradiční: PS Plzeň, Osek u Rokycan, Restaurace Plzeň a silné celky Klatov a především Sokola Touškov Ves, který nakonec soutěž suverénně vyhrává. Luby končí nakonec na 5. příčce, když ze 14 zápasů 3 vyhrává a 11 prohrává, celkové skóre 52:126. Střelecky se dařilo R. Pikhartovi (15 branek), Pokornému (11), Jandovi (10), Matouškovi (9). Na vedení a koučování týmu se podílejí K. Kalaš, J. Pikhart a K. Janda, kteří jsou zároveň ještě aktivními hráči.
Tým sehrál navíc i 2 turnaje s účastí týmů z Německa (HC Regen, ERC Selb), pozoruhodným výsledkem je jistě těsná prohra 2:3 s tehdy druholigovými klatovskými vojáky.
Tým dorostu ukončil činnost, část hráčů přešla definitivně do družstva mužů a hráči hostující z TJ Klatovy se vrátili zpět.
Sezóna 1992-93
V hokejovém oddíle zůstává aktivní pouze družstvo mužů, které hraje opět KP I. třídy se stejnými soupeři jako v minulém ročníku. Jediným novým soupeřem je Sokol Kralovice, který hraje domácí zápasy až v Rakovníku, tento oddíl však v průběhu soutěže odstupuje.
Pokračuje omlazovací kůra, přicházejí nadějný brankář Libor Krs a univerzální František Kozel ze Sokola Horní Lukavice, z Klatov pak útočníci Karel Tománek, Jan Hora a Marek Kochman. Naopak tým opouští během sezóny dvojice nerozlučných kamarádů – Petr Kožíšek se odstěhoval mimo okres, a Libor Hanus, který ukončil kariéru.
Tým končí opět na předposledním 5. místě ve skupině, ale v turnaji o 7. – 11. místo, který sekonal v Mariánských Lázních, po úvodní prohře s Osekem postupně poráží Restaurace Plzeň 5:2, Stadion Cheb 2:1 a Vlnap Nejdek 3:2 a končí na celkovém 8. místě v západočeském přeboru. Střelecky exceluje K. Kašpar s 18 brankami, daří se i S. Pokornému a nestárnoucímu Matouškovi – oba 8 branek.
Sezóna 1993-94
Muži hrají KP I. třídy, někteří nadějní dorostenci (J. Kalaš, J. Mareš, P. Baštař) hostují v TJ Klatovy. Ze starších hráčů hrají již jen někteří (J. Pikhart, Matoušek, Denk a Mikuláš), trenérský post zaujímá K. Janda. Z rozpadnuvšího celku Touškova Ves byl získán sušický odchovanec Jirka Jánský, nasazování jsou i dorostenci K. Pikhart a M. Rašek.
V 1. části KP se Luby utkávají s Klatovy (suverénní vítěz), Osekem, PS Plzeň a nově i se Sokolem Švihov s většinou exklatovských borců. Zejména derby s Klatovy a Švihovem se těší slušné divácké kulise. Tým končí na 4. místě na turnaji o 7. – 11. místo obhajuje loňskou 8. pozici. O většinu branek se postaral útok Jánský (8 branek+3 asistence), Pokorný (11+8), R. Pikhart (9+12). Tradičně se daří i kanonýrovi K. Kašparovi (8+3). Novým kapitánem se stává 22-letý Slávek Pokorný.
Sezóna 1994-95
V této sezóně vzniká KP II. třídy, s naším mužstvem hrají v jedné ze 3 skupin celky TJ Klatovy B, TJ Sušice, Sokol Švihov a Sokol Malá Víska. Tato soutěž má poměrně dobrou úroveň, téměř všechny celky mají zkušenosti z krajského přeboru.
Z týmu odchází Jirka Jánský zpět do Sušice, naopak obranné řady vyztužuje Láďa Ostrovský z Klatov, šanci dostává mladý Jan Kalaš.
Po vyrovnané dvoukolové základní části, ve které končí Luby těsně na 4. místě, následují vyřazovací boje na 2 zápasy. Lubský tým se střetává s Klatovy B, vítězem základní části. Přestože jsme jako jediní dokázali Klatovy B v zákl. části porazit (7:5), v obou zápasech vítězí soupeř (2:6, 6:8). V boji o 3. místo s TJ Sušice prohráváme nejprve v Sušici 4:7, ale v odvetě se podařilo soupeři porážku oplatit v poměru 4:3. Vinou horšího skóre končí Luby na konečném 4. místě, vítězí Klatovy B.
V kanadském bodování jsou na tom nejlépe po 16 zápasech s vyrovnaným skóre 83:83 Radek Pikhart (14+14), K. Kašpar (15+10) a Sl. Pokorný (10+7). Překvapením je autor 9 branek – subtilní útočník Roman Horuta. V brance se střídají zkušený Jarda Kováč a mladík Libor Krs.
Sezóna 1995-96
Tým hraje opět KP II. třídy se stejnými soupeři jako loni, mužstvo bylo posíleno dvěma kvalitními hráči, a to obráncem s druholigovými zkušenostmi Jardou Raškem a středním útočníkem Karlem Virtem.
Základní část končí Luby na 3. místě, když opět poráží jako jediní pozdějšího vítěze Klatovy B v poměru 6:3. V play-off naráží Luby na celek Sušice, když v prvním utkání v Sušici podléhá 2:6 za jednostranného rozhodování místních sudích, hlavnímu sudímu je na protest přetažen vlněný kulich přes oči. V odvetě vítězíme 7:6, ale to stačí jen na boj o 3. místo, ve kterém porážíme Švihov 7:4 a 4:3, čímž končíme třetí.
Mužstvo sehrálo 12 mistrovských zápasů, mezi útočníky se daří Pokornému (10 branek +13 asistencí) a nejlepšímu střelci R. Pikhartovi (21 +10), v zadních řadách vyniká J. Rašek (5 + 6).
Sezóna 1996-97
Tato sezóna patří k těm nejméně podařeným v nedávných letech. Po rozpadu KP II. třídy byl nucen se tým mužů přihlásit do KP I. třídy. Tato soutěž byla velice nákladná (20 zápasů čtyřkolově, cestování do K. Varů, Sokolova či Rokycan), proto se jen stěží podařilo získat dostatek finančních prostředků vzhledem ke zhoršující se ekonomické situaci.
Proto byl kádr posílen o klatovské hráče – Hanák, Malát, D. Janoušek, Lávička, Vítek, Rejthar, Vlček a brankář Šnejdar. Přes počáteční dobré výsledky se zhoršoval přístup hráčů k tréninku a zejména k zápasům na ledě soupeřů, kam se odjíždělo jen s minimálním počtem hráčů. Proto tým skončil na posledním místě, když dokázal pouze 1x vyhrát a 1x remízovat.
Pochvalu tak zasluhují pouze brankář Libor Krs a spolehlivý řidič skříňové Avie Honza Fajt. Nejúspěšnějšími střelci byli K. Kašpar se 7 brankami a J. Hanák, R. Pikhart a D. Janoušek dali 6 branek.
Sezóna 1997-98
Jelikož tým po loňském nezdaru odstoupil z KP a žádná nižší soutěž se nehrála, byl oddíl LH bez jediného celku v mistrovských soutěžích, což se stalo asi poprvé a doufejme, že také naposled.
Většina hráčů byla uvolněna na hostování do okolních oddílů, bylo sehráno několik přátelských utkání s TJ Sušice, vesměs vítězných.
Sezóna 1998-99
Vzniká sdružený okresní přebor Klatovska a Domažlicka, do kterého vstupuje i celek mužů Startu VD Luby.
I přes vynechanou loňskou sezónu se podařilo dát mužstvo zpět dohromady, navíc přicházejí ještě junioři Pavel a Jan Hůlové z TJ Klatovy, kteří tak rozšiřují skupinku hráčů dojíždějících obětavě k tréninkům a zápasům až z Horní Lukavice. Tým opouští pouze útočník Karel Kašpar, hostující za Švihov v KP, a obránce Pavel Ruža, který přestupuje do týmu nejvážnějšího konkurenta Černíkova.
Soutěž čítá 8 družstev a probíhá dvoukolovým systémem. Přestože lubští hokejisté trénují vzhledem k nedostatku financí jen občasně, podaří se jim i přes několik výkyvů soutěž vyhrát. Zlomem se nakonec ukázal zápas s SG Sušice na soupeřově ledě v polovině soutěže. Toto utkání, které opět skandálně řídili místní rozhodčí, nebylo dohráno a skončilo inzultací hlavního rozhodčího V.S. a následnou hromadnou bitkou, do které se zapojili i diváci. Utkání bylo zkontumováno 5:0 ve prospěch domácích a hráč R. Pikhart byl distancován do konce sezóny. Tento incident tým nezlomil, naopak se hráči semkli a ve zbývajících zápasech podávali velice dobré výkony a soutěž právě před Sušicí a Černíkovem vyhráli.
Oporou byli spolehlivý Libor Krs v brance, jeho bratr Radek Krs spolu s Edou Stunou v obraně, v útoku se nejvíce prosazovali Malát, D. Janoušek, K. Pikhart a především Virt a Pokorný, který byl nejlepší v kanadském bodování týmu. Bylo sehráno 14 mistrovských zápasů, z toho 11 výher, 2 prohry a 1 kontumace.
Sezóna 1999-2000
Družstvo mužů vstupuje do sdruženého OP – Bohemia Cupu (sponzory soutěže jsou Bohemia Sport Horažďovice a Klatovský deník) s cílem obhájit prvenství, přičemž nejvážnějším soupeřem se jeví finančně dobře zajištěný tým Černíkov Dogs, který se svými ambicemi nikterak netají. V průběhu soutěže posiluje tým univerzální Václav Polák z Příbrami, trenérský post zaujímá Karel Kalaš.
Naše mužstvo opět trénuje za stísněných podmínek (1x týdně je 50 minut), hráči si téměř všechno platí sami, přesto soutěž suverénně vyhrávají bez ztráty jediného bodu s celkovým skórem 150:26, když v posledním utkání rozstříleli Černíkov v poměru 9:5. Perličkou je i rekordní výhra 25:0 nad Nýrskem. Hned 5 hráčů se umístilo v první desítce kanadského bodování celé soutěže, jsou to devátý K. Pikhart (8 branek + 16 asistencí), sedmý Virt (14 + 11), čtvrtý Malát (19 + 16), druhý Pokorný (23 + 16) a vítězný R. Pikhart (37 + 23) ve 14 mistrovských zápasech. Navíc Libor Krs byl vyhlášen nejlepším brankářem sezóny a jeho bratr Radek Krs pak nejlepším obráncem.
Sezóna 2000-2001
Koná se opět OP, tentokrát pod názvem Sportissimo Cup. Soutěže se účastní tradičně kromě Lub i Černíkov, Malá Víska, Sušice, Kdyně, Trhanov, Bolešiny a Nýrsko. Hraje se dvoukolově, každý s každým. Úroveň soutěže stoupá, neboť přichází mnoho hráčů z KP (z HC Klatovy, SKP Klatovy a HC Sušice). V posilování hrají prim tradičně Černíkov a Malá Víska, do našeho celku se vrací útočník Karel Kašpar, naopak činnosti zanechávají fotbalisté Honza Kalaš, Jarda Mareš a Petr Rajtmajer. Na koučování se podílejí Karel Janda a Josef Pikhart, o dobrou náladu v kabině se stará hlavně Petr Malát zvaný „Vopička“.
Soutěž je vyrovnanější než v minulých letech, o vítězi rozhodují vzájemné zápasy mezi Lubami, Černíkovem a Malou Vískou. Naši hokejisté v prvním zápase, který sledovalo cca 200 diváků, v důsledku nedisciplinovaného výkonu prohrávají s Černíkovem (s mnoha klatovskými hráči) 6:8, v odvetě ale oplácejí soupeři porážku i s úroky v poměru 6:1. O tom, že tentokráte Luby skončí o jediný bod druhé (25 bodů, skóre 121:40) rozhoduje remíza s Malou Vískou 6:6.
Tři hráči se dostali do první desítky kanadského bodování celé soutěže: sedmý Malát (13+13), čtvrtý Pokorný (17+18) a druhý R. Pikhart (27+16) v 13 mistrovských zápasech. Libor Krs obhájil titul nejlepšího brankáře sezóny a Radek Pikhart byl vyhlášen nejlepším útočníkem.
Kádr mužstva v této sezóně tvoří brankář Libor Krs (narozen 1974), obránci Radek Krs (1969), Eduard Stuna (1961), Václav Polák (1975), Vladimír Ostrovský (1971), Martin Vlček (1976) a František Kozel (1973) a útočníci Petr Malát (1976), David Janoušek (1977), Jan Hůla (1981), Pavel Hůla (1980), Karel Virt (1967), Karel Kašpar (1968), Kamil Pikhart (1975), Radek Pikhart (1973), Slavoj Pokorný (1971) a nejstarší hráč Josef Pikhart (1949).
2009- zleva stojící Stuna Eduard, Pikhart Kamil, Kašpar Karel, Pikhart Radek, Janoušek David, Kozel František, Hůla Jan, Stahl Pavel, Kubík Martin, Hůla Pavel. Zleva dole Krs Radek, Musil František, Příborský Vladimír, Malát Petr, Musil Jiří, Topinka Jakub, Krs Libor a Vodička Lukáš.
